Nebezpečná osina v ...kdekoliv

Prázdniny nám končí a s nimi i pomalu končí velký problém s osinami u psů. Počátkem zimy na něj úplně zapomeneme, jen ještě musíme všichni chvilku vydržet. Po procházce na louce, nebo v parku zkontrolujte pejskům hlavně tlapky. Osina dokáže způsobit obzvláště velký problém, i když je tak malinká.

Jako malá jsem běhala po poli obilí, které můj děda sekal. Osin jsem byla plná, hlavně do tepláků se zabodávaly. Sem tam do podpaždí, kde nepříjemně píchaly, občas i jinde se našla.  Že by se mi mohly zabodnout do kůže, tak o tom jsem nikdy v dětství nepřemýšlela. Naučila jsem se vázat povřísla, které bylo ke svazování snopů. Vyrábělo se z obilných stonků. Pro zvětšení délky se rozdělilo na dvě poloviny, dalo pod paždí a udělal se pevný uzel. Osin bylo v podpaždí vždy plno. Stavěli jsme ze snopů panáka do kruhu, klasy nahoru, vrchní snop se rozlomil a panák dostal čepici. Ta ho chránila před deštěm. Krásně se nám pak běhalo mezi panáky a o osiny nebyla nouze. Nakonec se po proschnutí obilí vymlátilo a s posledním snopem zmizela i poslední osina.

 Nyní už po poli neběhám, ale osiny řeším každé léto. Nemám je já, ale moji psy. U psů nebývá dnes problémem osina z pšenice, ječmene či žita. Naše osina číhá v posekané i neposekané trávě. Je dlouhá asi jeden centimetr a lehce pronikne přes kůži. Je všude na loukách, v městských parcích i zahradách. Na jednom konci má ostrý výběžek zakončený malým zpětným háčkem a na druhém jsou tvrdé štětinky. Jak pes běhá porostem, zralá semínka z klasu vypadnou. V lepším případě se zachytí v srsti, kde je majitel při česání, nebo i hlazení najde.

Já je nejčastěji u svých psích zákazníků nacházím mezi prsty na tlapkách, v podpaždí a někdy i v uchu. V horším případě se osina zapíchne hluboko do kůže a není vidět pouhým okem. Po pár dnech se v místě vpichu objeví malý puchýřek plný hnisu. Pes si místo neustále líže. V lepším případě puchýř praskne a osina se vyloučí ven. Pokud ne, navštivte veterináře, který ji vyndá chirurgicky. Osina se dokáže v těle posouvat stále hlouběji a cestovat celou tlapkou, kde způsobí vážný zánět. Pokud není k mání veterinář hned, použijte na pomoc tak zvanou černou mast. Natřete bolavé místo a zavažte. Někdy dokáže divy, ale není všemocná.

V období prázdnin jsem měla v salonu i pejsky s osinami. První byl malý yorkšírek. Osina se mu zabodla do ucha, nebyla tam příliš dlouho a dala se lehce vytáhnout. Pokud je tam již delší dobu, pes klepe hlavou, otírá si ucho, kde se jen dá, jen aby osinu dostal ven. V tomto případě je veterinář nutností, neboť by osina mohla propíchnout bubínek, může vzniknout i bolestivý a komplikovaný zánět.

Příroda nadělila některým psům, že jim srst roste i v uších. To je například yorkšírský teriér, kterému uši stojí nahoru a semínko tam snáze vnikne. Každému majiteli říkám, že pokud pejsek netrpí záněty uší, není třeba srst u těchto plemen odstraňovat. Ba naopak je tam srst vítána. Chrání ucho před vniknutím různých nečistot a v našem případě před osinami. U psů, kde je ucho sklopeno dolů, tak tam se srst z uší musí odstranit, aby nevznikl zánět. To je například pudl, kokršpaněl.

Další zákazník přišel s přerostlými drápky. Byly tak dlouhé, že se zapichovaly do polštářků a ty byly hodně bolavé. Drápky se odstřihly a rány na polštářkách ošetřily. V meziprstí měl pejsek dva velké hnisavé puchýře. Nejdříve jsem myslela, že je to následek přerostlých drápků. To ale nebyl ten důvod, byly to osiny.  Puchýřky jsem propíchla a s hnisem vypluly ven i osiny. Tělo se je snažilo vyloučit, jako cizí těleso, které v tlapce nemá co dělat.

Malý boloňáček, který rád běhá po louce a hlavně vyhrabává krtky tak ani ten nebyl před osinami v bezpečí. Při stříhání jsem je nacházela snad všude. Nejhůře se dostávaly z podpaždí u předních nohou. Naštěstí všechny alespoň z části koukaly ven a dali se vytáhnout. Na zádech měl místa, která byla již zarudlá. Při vytahování následoval vždy stejný scénář. Ranka bylo osinou zašpuntovaná a při vytažení začala vytékat krev, hnis. Na bílé srsti ranky po osinách vypadaly dosti hrozivě. Po vydesinfikování Betadine se vzhledově situace nijak nezlepšila. Srst byla zase do zelena.

 Když si paní přišla do salonu pro ostříhaného boloňáčka, hned jsem ji popsala, proč její pes je takto zmalován. Byla ráda, že se osiny podařilo odstranit. O tomto nebezpečí, které číhá nenápadně v trávě, neměla zákaznice ani tušení.