Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tenkrát na Sázavě

12. 06. 2018 7:50:36
V té době bylo líbání velké tabu, kluci stříhali metr na vojně, kino stálo tři koruny. Čekání na pošťáka bylo nekonečné, ale i romantické. Pásla jsem husy na hrázi rybníka a opodál pod vrbou se pásly zase strakaté a bílé kozy.

Měla jsem ráda i sušení voňavého sena. Zvláště večerní hrabání a uklízení do kopek, které musely pěkně lícovat. Soused dával proschlé seno na racochy, z kterých jsem si pak s kamarádkou udělala úžasnou pozorovatelnu místních zamilovaných párů.

Místo mobilu byla ve vsi jedna veřejná telefonní stanice. Tu jsme měli doma právě my. Jednou se mi stalo, že nikdo nebyl doma. Zazvonil zvonek a já jsem jako malá copatá holčička poprvé obsluhovala sama, ale ne kde koho. Hned herečku, bosou Jitku Molavcovou. Na hlavě měla velký slaměný klobouk a květované šaty. Na provaze vedla dvě kozy, které si přivázala k plotu na cestě vedle domu. Bosá vešla do síně a blonďaté vlasy ji vlály z pod klobouku. V studené síni visel na zdi, hned vedle dveří, náš veřejný telefon. Šla si zatelefonovat do Prahy. Já byla šťastná, kdykoliv pak přišla. Stačilo mi, aby se na mě usmála, někdy mě i pohladila po vlasech. Jindy se zase zeptala, jak se mám.

Jako dítě jsem si o prázdninách hrála s ostatními vrstevníky venku čáru, cvrnkala jsem kuličky do důlku. Důlek vždy někdo z hráčů vyhloubil patou pravé boty, a také podle toho i jeho bota vypadala. Každý z dětí měl v té době hliněné kuličky ve lněném sáčku. Hlavně červené, modré a žlutooranžové barvy. Jedinou ozdobou na pytlíčku byla pestrobarevná mašlička na zavázání. Občas jsem si i sama vyráběla z mazlavky kuličky, které jsem nechávala vypalovat v kamnech, nebo jen tak nahoře na plátech. Po vychladnutí jsem je obarvila trávou a byla jsem moc spokojená se svým výsledkem. Pokud mi nějaká popraskala, tak jsem ji venku rozšlápla na prach. To jsem si zase připadala jak statný obr, který drtí skály.

Honzo vstávej! Kolik je hodin? Tak tuto hru jsem hrála s dalšími dětmi vedle velkých dřevěných vrat do stodoly. Byly ohromné a odšupovaly se na stranu po kolejnici. Hru na schovávanou jsme zase hrály v kravíně a na návsi byl velký prostor pro hraní na „Krvavé koleno“.

Koupat jsem se chodila do řeky Sázavy. To jsem ležela na ostrůvku s kamarádkou na kostkované dece. Hlasitě jsme obě chroupaly jablka letňáky a poslouchaly chraptící tranzistorák. Pomalu se nám začínaly líbit kluci. Vodáci na řece na nás vždy mávali a volali na pozdrav to své hlasité „Ahooooj!“ Obě jsme vždy zčervenaly jak rajče. Občas jsme také zamávaly, což o to. Pokud se nám ale nelíbily, dělaly jsme, že tam nejsme. Pevně jsme se, se smíchem přitiskly k chlupaté kostkované dece. Čekaly jsme, až se po proudu vzdálí. Pak nám nezbývalo než se jít umýt zase do řeky. Chlupy z látky se nám vždy totiž nalepily na celé tělo.

Každou hodinu tudy také projížděl i známý posázavský pacifik. Tam jsme zase mávaly trempům. Oni na oplátku na nás mávali ze stažených okýnek zelenými klobouky. Sem tam zakřičeli na pozdrav a my byly v sedmém nebi.

A právě v tomto čase jsem si začala psát svůj první a taky zároveň poslední deníček. Je plný básniček, hlavně zamilovaných. Také obsahuje například pravidla líbání i pravidla vojáka. Zkrátka, byl to bezstarostný život jedné vesnické holky a deník starý zhruba 38 let mě vrátil zpět v čase.

Autor: Jana Aulehlová | úterý 12.6.2018 7:50 | karma článku: 23.00 | přečteno: 635x


Další články blogera

Jana Aulehlová

Vesnický poklidný život v Posázaví

Zůstala jsem stát s pusou dokořán, neboť veterinář opíchal vesnické psy jako komár. Rychle a bez velkého bzučení a hmyzí i ptačí orchestr trval až do pronikavého mobilního crrrr.

14.6.2018 v 10:58 | Karma článku: 10.48 | Přečteno: 373 | Diskuse

Jana Aulehlová

Lekl se, že to dostal

Přitom to byl chlap jak hora, pomalu padesátník. Žádné malé dítě, které by nevědělo, že se tato věc týká pouze žen.

4.6.2018 v 12:42 | Karma článku: 19.32 | Přečteno: 946 | Diskuse

Jana Aulehlová

Zelená káva je na hubnutí i na odpor ke sladkému

„Kde mám tu sestru černého kafe? Přišla mi snad jen plná bedna odpadků?“ Začínám hrabat ve velké krabici.

26.3.2018 v 20:08 | Karma článku: 12.48 | Přečteno: 455 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Kateřina Karolová

Tři děti? Chce to systém.

Začátkem roku 2015, těsně před mým prvním porodem, jsem přesně věděla, jak se starat o dětí. Hodně jsem si o tom přečetla, chápete. Teď jsem o 3 roky starší. Taky mám o 3 děti navíc. Takže co myslíte? Jo, byla jsem fakt naivní.

23.6.2018 v 6:29 | Karma článku: 30.33 | Přečteno: 869 | Diskuse

Jan Jílek

Hedvábí, bolševici a náckové

Zřejmě jsem ještě chlapec, protože podle Platona: „„Chlapec se stává mužem, když obejde kaluž, místo aby do ní vstoupil.” Dnes jsem prošel několik kaluží,

22.6.2018 v 23:05 | Karma článku: 15.01 | Přečteno: 338 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Sláva a uznání tvou prázdnotu nenasytí

„Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví. Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich.“ (Lukáš 11,43+44)

22.6.2018 v 21:31 | Karma článku: 13.57 | Přečteno: 143 | Diskuse

Jan Jílek

Údržba je údržba

Občas ve stavu mezi spánkem a plným vědomím mi nekontrolovatelně probíhají myšlenky. Někdy si je pamatuji, někdy ne. Bleskne mi hlavou otázka, na kterou si najednou dokáži odpovědět.

21.6.2018 v 22:35 | Karma článku: 8.84 | Přečteno: 273 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Láska nad zákonem?

„Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet.“ (Lukáš 11,42)

21.6.2018 v 21:31 | Karma článku: 13.59 | Přečteno: 179 | Diskuse
Počet článků 113 Celková karma 17.60 Průměrná čtenost 894

Píšu pro radost. Se psy a jejich pány se dá zažít plno zajímavých zážitků. Mé příběhy jsou založeny na skutečných událostech. 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více




Najdete na iDNES.cz