Jen jedna otázka:

vy víte, jaký je život většiny občanů nebo si to idealizujete někde v kavárně?

Zkuste svém neoromantické úvahy digitálního věku začít jinde.

Navštivte klasickou rodinu, kde rodiče jsou zaměstnáni - nejlépe v montovně, aby to bylo objektivní - pak si vezměte jejich starosti a plat a přepočítejte to na volný čas.

Zjistíte, že tito lidé v holém boji o život nemají čas ani na sebe. A že jim soudobý společensko-sociální systém a la český kapitalismus neumožňuje žít normálním sociospolečenským žitvotem, včetně péče o své staré rodiče...

A pak můžete začít u kafíčka přemítat,

Žila jsem v klasické rodině, práce u pásu v továrně nebyla jednoduchá, vstávání denně ve 4.15 hod, vím o čem píšu Po práci začínala dřina na poli...

Jano, pěkné zamyšlení a vzpomínka. Babička měla úctyhodný věk.

To je blog do předvánočního rozjímání, už to na mě dýchlo, taky budu letos jen s pejsanem..ale určitě si to užijeme.

Máte pravdu. Ono ale když táhne člověku na padesát, všichni kolem tak nějak něco potřebují a všichni na to mají nárok a teď hned... Nesoudim nikoho, kdo improvizuje.

Až ovšem při tom odkládání věci a návštěv nakonec v šedesáti zjistíme, že je vlastně zatraceně pozdě a my už nikam jet nemusíme.

Krásné,ale smutné.Díky.

Ono to zní hezky. Ale jak to funguje ve skutečnosti? Oni i ti naši senioři mají své mouchy. Ale to ví ti, co se o ně v reálu starají a nejen o tom píší romantická pojednání...

Nu a vy,paní Marie Diolňáčková,vy jste bez chyb?