Alzheimer – 9. díl - Další člen rodiny

Dnes syn dostává pod dveře svého pokoje dopisy, které jsou psány na papíře z bločku. Jsou od staříka, který mu píše pořád jednu větu v různém slovním složení, že inteligent si má informace ověřovat. 

Bohužel se stařík nějak zasekl se psaním dopisů jak kolovrátek. Strčil mu jich už šest a dalších zhruba osm má u sebe v pokoji na stole. Ne, že bych mu tam chodila, ale byl čas snídaně a pořád na ní nepřicházel, tak jsem zaklepala a vstoupila dále. Tam jsem byla ujištěna, že už přeci jde, jen si ještě dojde na toaletu.

Později jsem zjistila, že tam opravdu šel, ale za úplně jiným účelem. Posbíral totiž ve svém pokoji většinu dopisů a ucpal s nimi toaletu celkem kvalitně. Na můj dotaz, proč to udělal, jsem dostala jednoduchou odpověď.  „Záchod vám protékal, tak jsem ho opravil.“

Ještě, že jsem na to přišla včas. Dnes je totiž koupání a k nám chodí paní, která ho celého umyje, vydrbe a také mu namaže suchou kůži. Po každém koupání je stařík spokojený jak beránek na louce. Dnes se na pani velmi těšil a po večeři odešel dost brzo, neboť se prý jde připravit na koupání.

Pani k nám šla ihned po svojí celodenní práci a zdála se mi dosti unavená.  Staříka našla v koupelně, kterak tam na ni čeká jak nějaký sportovec. Vysvlečený do spodků a perlil jednou poklonou za druhou. Opěvoval její mládí, krásu, zkušenosti, že i já bych se dmula pýchou.

Já si šla jako vždy sednout do ratanového křesla na chodbu, abych ji byla případně k ruce. Tentokrát jsem nevěřila svým uším, a kdybych byla v nějakém hotelu, tak si pomyslím, že tam probíhají nějaké orgie. Z koupelny se linul hned smích, ječení, výkřiky, že mi to nedalo a šla jsem tam nakouknout. Viděla jsem záda paní, kterak se naklání nad vanu. Aha, to bude asi standardní situace pomyslím si. A jelikož byl naprostý klid, zavírám potichu dveře. V hlavě mi proběhne myšlenka, co se to tu asi dělo, proč jsem slyšela tolik smíchu.

Za chvilku se opět ozývá virvál a křik staříka. „Studená, horká! Tu je otužování jak u knajpa! Věruško, vy se mi líbíte! Néééé!“ Pak se přidává i hlas pečovatelky, aby mu na to nesahala, aby on nesahal zase někam, aby to nechal a podobně. Já už to nevydržím a jdu rychle za manželem, abych mu řekla, co jsem slyšela, zda tam nedojde zasáhnout. Ten v klidu mávnul rukou, ať se o to nestarám a bylo vyřešeno.

Po uložení staříka na kutě se ptám paní, proč dnes bylo v koupelně tolik křiku. Odpověděla mi, že se mu líbily kohoutky a chtěl si s nimi pořád točit. Dokonce stihl i paní celou polít.

A tak Jano věz, že čistota je půl zdraví a špína celý.

 

 

 

 

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jana Aulehlová | pátek 19.5.2023 12:59 | karma článku: 20,56 | přečteno: 579x