Štědrovečerní menu pro psa a na co si dát pozor

O Štědrém dnu se lidé snaží dodržovat různé tradice, a také je to jedinečná příležitost k porušování zaběhnutých pravidel a zvyklostí. Neznalost nikoho neomlouvá a svému chlupatému kamarádovi můžete i hodně ublížit.

Pokud se jedná o venkovního psa, kterého vezmete domů ke svítícímu stromečku, mohou nastat i neočekávané situace. Když není pes vůbec zvyklý pobývat sem tam v domě, může být z nezvyku hodně nervózní a vystresovaný. Vánoční nálada se rozplyne a místo toho, abyste byly v pohodě, budete rozzlobení. V tomto případě bych doporučovala, aby se celá rodina teple oblékla a vyšla za pejskem ven. Tam mu předala dárky a pobyla tam s ním nějaký čas. Jejich mazlíček bude vědět a hlavně cítit, že nastala nějaká zvláštní chvíle. Jejich návštěvu si jistě užije lépe než v domě.

A jaký dát nejlepší dárek tomuto psovi? Určitě teplou podušku, která odvádí vlhkost a dokáže výborně zahřát. A také nějaký psí pamlsek, ale takový, který nedostává každý den. Například velkou šunkovou kost a chutné hovězí ve vlastní šťávě.

Naopak pes, většinou menšího vzrůstu, který žije doma, má tak silný pohled v tento sváteční den, že by dokázal rozlomit i skálu. Majitel dokáže na Štědrý den roztát tak, jak sněhulák v létě. Přitom se snažil být celý rok důsledný. Smutné psí oči se na něj nyní dívají upřeně a k lítosti nemá daleko.

„Když on by tak moc chtěl toho smaženého kapra a co teprve vanilkový rohlíček. Ten se přímo na něj směje, že bych mu kousek dal? Však je to jen jednou za rok, tak se nic nestane“. Tak nějaké takovéto myšlenky se dokáží právě v tento okamžik honit v páníčkově hlavě.

Já mám dokonce dva psy a dvojitý pohled z každé strany byl každý rok velmi silným zážitkem. Dříve jsem tápala očima po místnosti, abych se vyhnula psím očím. Avšak dnes už ne. Psi mají své psí menu a všichni jsme v pohodě. Dostanou hlavní chod, potom následuje psí dezert a vše zakončíme buvolí kostičkou. To už si lehnou do svých pelíšků a my si můžeme bez loudivých psích pohledů sníst, a hlavně vychutnat štědrovečerní večeři.

Barzoj odejde s kostí na svou velkou matraci na chodbu pod schody. Tam je totiž nejchladněji, a právě z toho důvodu tam má své místo. Pudl má pelíšek naopak v kuchyni u topení. Já bych řekla, že je hned u zdroje. Možná právě z tohoto důvodu má kuchyň tak oblíbenou. Pokud nevíte, proč u zdroje, tak zde je odpověď.

Dost často se stává, že majitelé odejdou od štědrovečerní tabule a milého psa tam zapomenou. No jak by ne, dělá jako by v místnosti ani nebyl. Tady je pochoutek a dobrůtek. Jen co se zavřou dveře, už jde pes na ochutnávání. Na stole jsou chlebíčky, jednohubky s párátky, nedojedený bramborový salát, smažené řízky i kapr. A takových kostí z kapra tam pes najde jistě také plno. Broušená miska s hroznovým vínem a barevné avokádo zdobí stůl. Oboje toto ovoce je pro pejska nebezpečné, což on ani náhodou netuší. A takový etažér se prohýbá pod dvaceti druhy cukroví. Stůl je plný nástrah, a o zažívací malér by zde nebyla jistě nouze.

A pokud stůl zdobí i vánoční hvězda, cesmína a vše je pěkně naaranžovaná se jmelím v lesklém obalu, může dojít i na pořádnou otravu. Všechny tyto rostliny k Vánocům patří, jsou však hodně jedovaté. Jak pro zvířata, tak i pro lidi. Například pryšec, neboli vánoční hvězda, může způsobit žaludeční problémy, zvracení, a také i oslepnutí svou rostlinnou bílou šťávou.

Plno domácností si svátky bez této květiny nedokáže ani představit. I já ji mám každý rok doma a zdobí mi stůl v obýváku. Střežím ji před psem jako oko v hlavě, neboť můj pes se chová jako taková malá koza. Moc mu chutnají rostliny v květináčích, a tak mám doma jen ty neškodné a na bezpečných místech.

A na závěr může pes své hodování u štědrovečerního stolu ještě zakončit tím, že převrhne zapomenutou plápolající svíčku na adventním věnci a podpálí, co se dá. Jistě toto je ten horší scénář, avšak důležité je předvídat, chránit své domácí mazlíčky a svátky si ve zdraví užít.

Právě z tohoto důvodu bereme pudla pryč z kuchyně, když všichni odcházíme ke stromečku.

No, co by to bylo za Vánoce, když by zvířecí miláček nenašel pod stromečkem přichystaný dáreček. Pes či kočka jsou v každé rodině netrpěliví jak malé děti. Jsou plní očekávání, kdy už konečně budou moci rozbalit právě ten svůj dárek. Plno psů si ho dokáže přímo pod stromkem vyčmuchat. Však některé pamlsky voní tak silně, že už na dálku pes cítí, že pod stromkem něco pro něj je.

Náš pudl dostává každý rok pískací hračku a vždy jako první. Zde neplatí pravidlo první pán a potom pes. Víme, že pokud ji dostane první, bude klid. Jinak by byl netrpělivý a lítal by ke každému a okukoval rozbalující se dárečky. Občas by i štěknul, jako by se ptal, kdy už něco bude pro něj. Tak proto dostane dárek ještě před naší lidskou smečkou. Buď plyšovou, vinylovou, nebo i jinou hračku. Hlavně musí pískat, jinak by neměl ty své psí Vánoce. Pak si ji vezme a zaleze si na kobereček. Tam se s ní mazlí a válí. Je už také šťastný a my máme radost s ním. Však co je více, než zdravý a radostný zvířecí mazlíček.

Pokud máte velkého psa a vůně pamlsků je silná, tak se může stát, že vyrazí vpřed za svým cílem. Tím je chutná kost a to, že stromek není pevně spojen se zemí, mu vůbec nevadí. Takový velký pes dokáže převrhnout stromeček, zamotat se do světýlek při hledání dárečku, a ještě se pořezat o rozbité baňky. Toto je asi zase jedna z těch horších variant, ale neupozornit hlavně nezkušené majitele, nebo začátečníky, kteří mají své první štěňátko, bych si neodpustila.

Právě z tohoto důvodu nebereme ke stromečku našeho velkého barzoje. U něj by stačilo, pokud by radostí máchnul v obýváku svým ocasem. Má ho velký jako smrkovou větev a pokud by něco shodil, vánoční atmosféra by byla pryč. Náš barzoj Don Giovanni dostane o trochu dříve dárečky na chodbě. Tam si může bez obav hopsat a radovat se, jak se mu zlíbí. Potom nás po celou dobu slyší z obýváku a my zase jeho. Občas se na něj zajdeme i podívat, i když v této chvíli o nás nestojí. Jako dárek tentokrát dostal ohromný buvolí roh. Celá chodba je od rohu cítit, ale nám to nevadí. Z Dona vyzařuje štěstí, radost, a to je v tento sváteční okamžik hlavní.

Na co si dát tedy pozor, aby Vánoce byly šťastné a veselé pro všechny?

Na vánoční hvězdu, mango, jmelí, cesmínu, hroznové víno, lidské jídlo, cukroví, vánoční figurky na stromečku, hořící svíčky, kosti z kapra, chipsy, hrozinky…

Důležité je také, aby se psi o svátcích nepřejídali. Majitelé jim dost často chtějí přilepšit, a o přeplněné misky v domácnostech není nouze. Občas si při odpolední kávě majitel ukousne vanilkového rohlíčku a druhou půlku dá svému psu. Řekne si, že pro jednou se nic tak hrozného nestane. Avšak stane, když pominu to, že pes se stane věrným společníkem při jeho pití kávy. Cukroví má vysokou energetickou hodnotu a jako my lidé přibereme na váze, tak i naši pejsci z nesprávné stravy. Za obezitu psů nemůže pes, ale jeho majitel. To by si měl každý uvědomit, že za zdraví svého psa je zodpovědný právě pan majitel. Místo krmení lineckým vezměte svého psa na procházku, nebo mu upečte nějaké psí sušenky. Všechny jsem testovala, a nejen že pěkně vypadají, ale také chutnají.

Jablečné sušenky

A pokud máte rádi jablka, tak není nic jednoduššího než se rozhodnout právě pro tyto zdravé keksíky.

Potřebujete:

100 g nastrouhaných jablek

150 g mouky

75 g vloček

Půl lžičky skořice

1 lžíce oleje

40 ml vody

Zaděláme těsto. Pokud mají jablka více šťávy, přidáme mouku, aby se nám těsto nelepilo. Vyválíme plát a vykrajujeme různé tvary. Pečeme do zrůžovění, zhruba 15 minut.

Sušenky jsou zdravé, a i majitel si je může bez obav z přibrání dát. Mohu říct, že jsou opravdu chutné. Já je musím po upečení uklidit do dózy. Ne před svými psy, ale před manželem, kterému chutnají. Však do Vánoc ještě nějaké dny zbývají, tak je také vyzkoušejte. Možná i vaše lidská smečka si je zamiluje a další rok je budete péct k tradičnímu vánočnímu cukroví.