Vesnický poklidný život v Posázaví

14. 06. 2018 10:58:24
Zůstala jsem stát s pusou dokořán, neboť veterinář opíchal vesnické psy jako komár. Rychle a bez velkého bzučení a hmyzí i ptačí orchestr trval až do pronikavého mobilního crrrr.

Můj sobotní večer v Posázaví, a já jsem jak na „potvoru“ nemohla vůbec usnout. Osamocený cvrček cvrkal své největší árie až do pozdních hodin. Postupně se k němu přidali i další. Pouliční lampa mi svítila do očí, že kdybych měla v danou chvilku vzduchovku, tak ji snad použiji. No, stačil by mi i prak. Na chvilku by byla alespoň tma, já bych možná i usnula. Na druhou stranu pouliční lampy mají plnit svůj účel, a tím je svítit. Upustila jsem od této své hanebné myšlenky v okamžiku, sotva ustalo vrzání cvrčků. To bylo zhruba po půlnoci. Otočila jsem se na druhý bok a s pocitem vítězství jsem usnula.

Před třetí hodinou ranní si kohout u sousedů nesměle začínal ladit svůj hlas. Dvakrát nevábně zakokrhal a já si pro sebe řekla: „Sklapni, vypadá to, že máš laryngitidu. Tady se spí, tak neruš. Vždyť je noc“. Avšak bolení hrdla neměl. Za okamžik si naladil hlas podle ostatních kokrháčů a všichni se statečně doplňovali. Ani nevím, za jak dlouho nastal klid. „No sláva,“ říkám si a usínám.

V brzké ráno mě probudí štěbetání jiřiček. No to bylo radosti, že si našly místečko na stavění hnízda. Vykloním se z okna a přímo nad mojí hlavou si lepí to svoje blátíčko. Vždy vlétnou do louže, uhňahňají hlínu a plác. Stavějí velkou rychlostí. Asi mají naspěch s tím svým rodičovstvím. V dnešní době už nejsou chlívky, a tak si našly jiné místo, pěkně v suchu pod střechou.

Po nějakém čase se k nim přidají i vrabčáci, kosi, drozdi. Úplný vesnický orchestrion. Zhluboka se nadechnu a říkám si, co by za takovou muziku dalo plno lidí. Možná by nějakého hudebníka inspirovali k napsání hitu. Zkrátka jsem na vesnici, tak to tak je. Opět usínám a už ani nevím po kolikáté.

Crrr, crrrr a písnička na mobilu mi oznamuje, že mám vstávat. Babička mě pověřila, abych zašla se psem na očkování. Veterinář z vedlejší vesnice má přijet očkovat zvířata na náves. „No super“, říkám si, „jak já mám někde držet psovi čumák, aby nekousl veterináře.“ Dál mám dávat pozor, aby se nepopral s ostatními psy. Ale nejdůležitější pro začátek bude ho dovézt na náves.

Vyjdu na cestu u domu a rozhlédnu se. Nikoho nevidím, zdá se, že jsem tu sama. Pouze slyším vzdálený štěkot natěšených psů. Čím více se přibližuji k návsi, tím víc je zde psů. Každý hafík štěká, vláčí svého majitele ze strany na stranu. Však na vesnici psi pobíhají celý rok, jak se jim zlíbí, pouze jednou za rok jdou, kam my chceme. I já lítám jak hadr na holi. Ještě kousek a jsem na místě. Místní mě po tolika letech už nepoznávají, psa však jo. Ihned jsem zařazená, čí jsem a zaslechnu i hlasité „Ahoooj“. Zvednu hlavu, ale dotyčnou osobu nepoznávám. Musela jsem koukat jako sůva z nudlí, neboť žena nabyla asi dojmu, že jsem z Brna už pěkně namyšlená. Zmohla jsem se pouze na nucený úsměv a pokývání hlavou.

„Už jede!“ Zakřičí kdosi. Červená felda udělá otočku ve tvaru U a zaparkuje. Lidé se začínají předhánět, kdo bude u auta první. Malé pejsky berou majitelé do náručí, velké drží u nohy. Já vyčkávám a monitoruji situaci. Z vozu vystoupí zavalitý Krakonoš. Vyhodí kufřík na střechu auta a otevře ho. Vyndá jednu jedinou injekci a začíná obcházet majitele psů. Vždy píchne psa kamkoli a ihned jde k dalšímu. Připadá mi jak tučný komár, avšak tento necucá. Po očkování majitelé zaplatí papírovou bankovkou u sličné slečny. Ta úřaduje na střeše auta. Řeknou jí své jméno a na oplátku od ní dostanou psí známku.

„A co vy?“ Podívá se na mě veterinář a přibližuje se k psovi. Pes už je starý mazák a ví co se bude dít. Trochu zavrčí a já se snažím rukou suplovat náhubek. Druhou rukou držím psa za obojek. Veterinář se napřáhne a šup. Zabodl injekci až tam, kam dosáhl. Nechal ji v kůži a uskočil. Injekce se kývá jak kukuřice ve větru.

Po chvilce se vrátil, aby ji vytáhnul a šel ji bodnout do dalšího chlupáče. Kroutím nevěřícně hlavou a říkám si, že to snad ani není možný. Zaplatím a jdu domů. Naposledy se otočím a říkám si, že si jistě musel veterinář strachy cvrknou do trenek, když podal takový výkon.

Autor: Jana Aulehlová | čtvrtek 14.6.2018 10:58 | karma článku: 12.21 | přečteno: 453x

Další články blogera

Jana Aulehlová

Mejšle, avšak u nás jen bandory

To byla panečku chůze. Nabalené bláto ze dvorku a našlapané slepičince mi cestou domů vždy odpadávaly. Babička to pokaždé nerada viděla.

16.2.2024 v 17:58 | Karma článku: 17.41 | Přečteno: 344 | Diskuse

Jana Aulehlová

Alzheimer – 13. díl - Další člen rodiny

Hrob se stal předmětem dědického řízení, jakož i starý budík, sluchátka do uší, seniorský mobil a nefunkční holicí strojek.

6.2.2024 v 20:50 | Karma článku: 21.60 | Přečteno: 534 | Diskuse

Jana Aulehlová

Značkování lidí i patníků

Některý pes čůrá úmyslně po lidech a jiný klidně po všem ve svém dosahu. Je mu jedno koho ocejchuje, hlavní je, že to udělal a hotovo.

28.1.2024 v 18:23 | Karma článku: 10.83 | Přečteno: 269 | Diskuse

Jana Aulehlová

Alzheimer – 12. díl - Další člen rodiny

Milenka se na staříka prakticky vykašlala, neboť z něj už nic nemá. Žádné peníze, nákupy, ani popíjení vínka, natož braní věcí z jeho bytu. To my ho máme stejně rádi i po tom všem co nám udělal, neboť jsme rodina.

24.1.2024 v 11:15 | Karma článku: 19.49 | Přečteno: 610 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 11.67 | Přečteno: 194 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 1246 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.33 | Přečteno: 465 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.92 | Přečteno: 297 |

Jiří Kačír

Recenze hry Baldur's Gate 3 a nových pravidel D&D 5E

Baldurs Gate 3 je RPG hra postavená na pravidlech Dungeons & Dragons, konkrétně na jejich nejnovější verzi 5E. Oproti verzím 3.5 a 4.0, které se používaly někdy od roku 2000 až do teď, se ve verzi 5E provedla spousta změn.

17.3.2024 v 13:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse
Počet článků 147 Celková karma 18.09 Průměrná čtenost 954

Cesta ke šťastnému životu vede přes vědomé prožívání. Stačí se dívat okolo, užívat si příjemné aktivity a ty špatné chvilky je nutné filtrovat ven. Jsem už babičkou, studuji na universitě, věnuji se své práci, také bylinkařím, píši do časopisů...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...