Zvracet modrý pramen

Průser jak vrata, pokud modrá barva není přirozená lidskému tělu. Modrou krev nemám, ani královského rodu nejsem, tak co to je?

Ten den jsem měla hodně práce v salonu a na jídlo nebyl ani čas. K obědu jsem si přichystala ledový salát s ředkvičkami, vajíčky a toustem. Snědla jsem plný talíř.

Vracím se do salonu a přichází první neudržovaný pes. Každému se snažím vylepšit frizúru, jak to nejlépe jde. Vykoupat, vyčesat, ostříhat. Po celou dobu nemám čas na odpočinek a pejsci jsou u mě vždy na prvním místě. Při stříhání posledního třetího pejska se mi začíná dělat špatně. Uklidňuji se, že to bude dobrý. To bude jistě z hladu říkám si. Za okamžik se začíná hlásit i má neoblíbená migréna.

Ještě rychle uklidím salon, vytřu podlahu a jdu domů. Chci si usmažit řízek v hrašce a konečně si nacpat své hladové břicho. Dala jsem si ho jen tak s kváskovým chlebem.

Večer uléhám do postele a už jsem silně přetažená i unavená. Okolo půlnoci si beru prášky na migrénu a doufám, že se mi podaří usnout. Ve tři hodiny mě vzbudí silná bolest hlavy, zimnice, křeče v břiše, pocit na zvracení. Opět se uklidňuji, že vše bude do rána dobré. Nebylo. V pět ráno rozesílám zákazníkům sms a odhlašuji objednané pejsky na dnešní den. Už vidím, že je zle. Budu muset migrénu vyležet. Ještě honem, i když nerada vzbudím dceru, zda by se mnou došla na venčení našeho barzoje.

Dcera by naše psí tele sama neudržela, tak jde se mnou jako můj dozor, abych někde náhodou neomdlela. Psi už kňučeli a venčení se nedalo déle odkládat. Ranní ulicí se ploužím jak stažený králík a doufám, že nepotkám nám již známého srnce z lesa. Každý den se totiž prochází po ulici jako by byl na pasece. Asi je zde lepší tráva a na zahrádkách lidé pěstují samé dobré pochutiny. Po vyvenčení se vracíme domů a já ihned uléhám do postele. Pudla šla už vyvenčit dcera a také nakrmila ostatní naše zvířata.

Holka o mě měla velký strach a neustále mě chodila kontrolovat do ložnice. Já každou chvilku lítala do koupelny a čas trávila u záchodové mísy. Stále jsem nemohla nic vyzvracet. Bolesti sílily a nohy vypovídaly službu. A v tom se stalo, co bych nikomu nepřála. Začala jsem zvracet blankytně modrou vodu, jak nebe v létě. Vytřeštila jsem oči a ještě více se rozklepala. Dcera ihned přiběhla a já ji řekla, co se stalo.

Začala surfovat po internetu a nemohla nic najít. Pak na anglických stránkách zjistila, že mám pravděpodobně silnou otravu pesticidy. Ihned volala lékaři, co má dělat. Byla doma jen se mnou a večer měla odjíždět na dovolenou. Doktor ji doporučil, ať okamžitě zavolá záchranku, nebo že přijede k nám domů sám.

Dcera mě zná a ví, jak bych na toto reagovala. K lékařům většinou chodím až za minutu dvanáct. Dala mi čas na rozmyšlenou. Seděla na posteli, koukala na mě. Pozorováním zjistila, že křeče, zimnice a ostatní příznaky chodí na mě ve vlnách. Po odeznění mi bylo vždy lépe a tak jsem to riskla. Dnes už vím, že jsem to dělat neměla. I když to mám k lékaři necelý kilometr, nasedla jsem do auta a duchapřítomně se odvezla k lékaři.  Dcera seděla vedle mě a stále na mě mluvila, že to zvládnu a dodávala jistotu. Bylo dopoledne a v tu dobu není moc velký provoz. Kdybych žila ve městě, tak bych do auta vůbec nesedla, to vím jistě.

Zaparkuji před ordinací a dcera mě odvádí k lékaři. Ztěžka usedám v čekárně na židli jak pytel uhlí. Zaklepe a už jsem odváděna jak vězeň. Doktor se sestřičkou mě vezmou pod paždí do ordinace a začíná jedno vyšetření za druhým. Měření tlaku, odběr krve, okysličení krve, kontrola břicha, vidění a další.

Doktor mi klade otázky a zajímá se i o modré zvracení. Rozhlédnu se a říkám, že mělo barvu jak letní obloha bez mráčků.  Lékař se podíval z okna, kde je právě zataženo a potom na mě. Ihned si pomyslím, že si určitě myslí, že pěkně kecám.  Rozhlédnu se, a uvidím modré šanony ve skříni. Své zvracení k nim přirovnám. Připadám si trochu jak blázen a nevím, zda mi věří. Na druhou stranu kdybych toto od někoho slyšela já, tak mu ani za mák nevěřím.

Klepu se jak osika, je mi zle a uléhám na vyšetřovací lůžko. Sestřička mi podává nějaký prášek a kelímek s vodou. Avšak žaludek léky dlouho neudrží a modrá barva se jde představit. Doktor nemešká a vytáčí záchranku. Stihnu ho na poslední chvilku zarazit s tím, že po vyzvracení se mi již udělá lépe. „Dobře, počkáme“. Říká doktor a opět mi měří tlak a vše ostatní. Tlak se zlepšil a začínám i vtipkovat. Ptám se sestřičky, zda mám také modrou krev, když mám modré zvratky? Ukazuje mi, že mám krev červenou a nejsem tedy královské krve. „Tak to vidíte“. Řeknu a vztyčím palec nahoru. Sestřička se poprvé začíná usmívat a vidí, že se můj stav zlepšuje.

Zhruba za půl hodiny je mi ještě o trošku lépe a doktor, i když nerad (raději by mě viděl ve špitále) mně odváží domů svým autem. Moje auto nechávám zaparkované před ordinací.  Musím slíbit, že pokud se mi stav zhorší, začnu zvracet, budu mít křeče a tak dál, tak ihned volám rychlou.  V tomto mi může věřit, když něco slíbím, tak to i dodržím. Odpoledne mně ještě zkontroloval a dnes je mi zase o ždibec lépe.

Jíst mi vůbec nechutná, ale to přijde a zase bude dobře. Musím tělu dát čas, aby se dokázalo vypořádat s tím sajrajtem, který se mi do něj dostal. To v takové Americe by se už soudili o miliony. Já nepolezu do popelnice přehrabovat odpadky, abych našla list salátu. Tento supermarket, kde jsem si zeleninu koupila, měl již dříve problémy z pesticidy. V té době stáhl zboží z prodeje. Jako bychom neměli dost zeleniny od našich pěstitelů.

Sice jsem opět zhubla, ale to zase doženu. Vždy si říkám, že pokud zhubne hubený člověk, je to, jako by odešel. Silnější lidé mají v tomto velkou výhodu a pár kilo dolů je jim ku prospěchu. Mají z čeho brát, já ne.  Závěrem mohu napsat, že modrá není vždy dobrá, jak se zpívá v jedné písničce.