Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Velikonoce

15. 04. 2017 19:08:00
„Vem si košík a zajdi k rybníku pro mladé kopřivy,“ říká babička a podává mi proutěný košík. Proutí krásně voní, tak zvláštně, tak čistě. Při vzpomínce na dětství cítím tu vůni i dnes.

Je Zelený čtvrtek a na oběd bude špenát. Jako každý rok. Proplétám se pod letitými vrbami na hrázi rybníka. Moc kopřiv tu zrovna není. Něco mám, ale nebude to stačit. Zajdu se podívat ještě pod kvetoucí trnky. Cestou vyplaším popelící se slepice. Jedna dokonce vybíhá s velkým kdákáním směrem k zahradě. Vím, že když slepice v kurníku kdákají, tak oznamují, že snesly vajíčko. Dvě nám dokonce zanáší a babička neví kde. Jdu se podívat, zda tam nesnesla vajíčko. Snesla, je celé teplé, hřeje v ruce. Mám radost a s vajíčkem běžím domů. Že jsem šla na kopřivy, není v tuto chvíli pro mne vůbec důležité.

Babička mě doma pochválí, jak jsem šikovná. S pýchou a hrdostí se vracím najít svůj košík a dotrhat kopřivy na špenát. Dnes ho musím natrhat plný. Je Zelený čtvrtek a každý musí sníst nějaké zelené jídlo. Jindy trhám jen trošku kopřiv na krmení pro housátka. Babička jim dělá zvláštní pochutinu. Vařené brambory zasype šrotem a horké mačkadlem v díži pomačká. Nakonec zamíchá nakrájené kopřivy a nandá do krmítka housátkům. Žlutá housátka se těší, radostně štěbetají a plní si svá hladová volátka.

Večer na Zelený čtvrtek chodili koledníci, jak chlapci a děvčata, ke kapličce na začátku vsi. Tam se seřadili a každý měl buď dřevěný trakař, nebo řehtačku. Řehtáním se zaháněl Jidáš. Chodilo se řehtat ještě v pátek a naposledy v sobotu. Já chodila s řehtačkou, která měla na sobě namalovanou pestrobarevnou malou kytičku. Bratr, neboť byl starší, měl už velkou. Vydávala hrubý hlas, zato moje měla radostný až rozverný hlásek. Mám ji dodnes a nechávám si ji jako vzpomínku na Velikonoce.

Velký pátek byl vždy zvláštní pro mě tím, že se nesmělo kopat a hrabat v zemi. Babička říkala, že se kope hrob a mohl by někdo z našich blízkých umřít. V tuto dobu jsme chodily s maminkou na vrbové proutí a pletly se různé pomlázky. Podle toho, z kolika proutků to kdo uměl. Někdo dokonce zvládl i držátko na pomlázce. Upletené pomlázky se na koncích ozdobily pestrobarevnými mašlemi.

Na Bílou sobotu babička napekla rozinkové mazance. Na každý nakynutý mazanec udělala nožem křížek, pomazala vajíčkem a dala péct do trouby. Většinou pekla tak čtyři. Dál se u nás doma pekly jidáše. Ráda jsem je po upečení ještě horké potírala teplým medem. Vím, že jsem byla různě zapatlaná, ale radost z odvedené práce vše vyvážila. Každý jidáš jako by se smál a na chuť také nikdy nezapomenu. Párkrát jsem se k této tradici vrátila, ale nikdy nebyly tak dobré jako od babičky. Nikdy na Velikonoce nechyběl ani beránek z piškotového těsta. Na krku měl uvázanou červenou mašličku a do čumáčku mu babička strčila kousíček chvojky. S bratrem jsme na něj měli vždy velkou chuť.

Na Velikonoční neděli se u nás se barvila vajíčka pro koledníky. Hlavně v cibulové slupce a občas i včelím voskem. To mi moc nikdy nešlo, ale radost z takového barvení jsem měla velkou. Na druhou stranu, dalo se i ledacos pokazit. Postupně jsme od takového barvení ustoupily. Barvilo se jen v cibulových slupkách a nikdy se nic nezkazilo. Obarvená vajíčka byla jak malovaná. Ještě před vložením do vroucích slupek se na zahrádce natrhaly různé květy a třapaté lístky. Přiložily se na vajíčka a celé vložily do silonové punčochy. Dobře zatáhly provázkem proti případnému smeknutí nebo posunutí květů. Po uvaření se na obarvených vajíčkách zobrazily přiložené rostlinky.

Po vychladnutí vajíček vzala babička kůži ze špeku a potřela si vrásčité ruce. Každé vajíčko pomastila, aby se krásně lesklo. Nakonec otřela mastnotu z vajíček hadříkem a s láskou a očekáváním vložila do velké kulaté slaměné ošatky. Okraj nazdobila bonbony a odnesla ven na dvůr do špajzu. Vše bylo přichystané na zítřejší pomlázku.

Očekávané Velikonoční pondělí je tu. U nás chodili na koledu nejen chlapci, ale i děvčata, i když ty pouze do určitého věku. Každý měl v ruce pomlázku, košíček na vajíčka. S naučenou koledou jsme obcházeli celou vesnici a panímámu vždy řádně vymrskali. Pak si každý vybral za koledu z ošatky vajíčko, občas dostal i nějakou sladkost. Košíčky jsme měli kolikrát tak plné, že se i některé vajíčko vykutálelo na cestu. Vzpomínám, že jedna paní z vesnice dávala přímo sebraná vajíčka z kukaní. K té jsem jako malá chodila nerada. Raději jsem měla vajíčka barevná. Po obejití všech domů jsme si sedli na travnatou mez a prohlíželi si vykoledovaná vajíčka. Každé bylo jiné, každé něčím zvláštní.

Miluji vzpomínky na dětství a ráda se do nich vracím. Tato doba byla bezstarostná, plná zvláštních dobrodružství, avšak pro dnešní děti těžko pochopitelných.

Autor: Jana Aulehlová | sobota 15.4.2017 19:08 | karma článku: 14.77 | přečteno: 259x

Další články blogera

Jana Aulehlová

Zvracet modrý pramen

Průser jak vrata, pokud modrá barva není přirozená lidskému tělu. Modrou krev nemám, ani královského rodu nejsem, tak co to je?

6.7.2017 v 20:38 | Karma článku: 14.26 | Přečteno: 487 | Diskuse

Jana Aulehlová

Agrese stoupá s horkem

Tropické teploty natolik rozpálily řidičům hlavy, že nezůstávají pouze u gest. Včera mě jeden nevrlý svým autem pronásledoval až k obchodu.

5.7.2017 v 10:59 | Karma článku: 15.36 | Přečteno: 517 | Diskuse

Jana Aulehlová

Sprej na odrosty – šediny

mně srazil v daný moment sebevědomí na nulu. Připadala jsem si jak spodina společnosti. Jsem snad jediná komu se toto stalo?

27.6.2017 v 10:59 | Karma článku: 26.38 | Přečteno: 1084 | Diskuse

Jana Aulehlová

Šla si zaplavat

„Mám ji! Kam s ní?“ Na sekundu se zamyslel a pak radostně řekl: „Do potoka, půjde si zaplavat, třeba doplave až do moře.“

21.6.2017 v 7:30 | Karma článku: 11.50 | Přečteno: 402 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VI.

Jednu cestu na Kamenčák mi překazí krupobití, další už se povede. Přírodní voda krásně ochlazuje. Vydaří se i pracovní cesta. Dozvím se něco nového, poznám sympatické lidi. A pochutnám si u Rybiček s.r.o. Obavy byly zbytečné.

21.7.2017 v 19:34 | Karma článku: 6.49 | Přečteno: 98 | Diskuse

Jiří Jiroudek

O ,,malejch" i velkejch krocích v životech člověčích

Když Neil Armstrong jako první člověk v historii vstoupil 20. července 1969 na Měsíc, sledoval ho se zatajeným dechem celý svět. Pak přišla ona nesmrtelná věta: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“

21.7.2017 v 17:06 | Karma článku: 5.82 | Přečteno: 137 | Diskuse

Jan Jílek

Čuměli ti bolševici

Letí to, letí. Už je tomu 48 let, co jsme skandovali. „To čumíte bolševici, kdo je první na Měsíci.” A 48 let, co 21.8.1969 to bude, co československá vláda poslala své tanky,

21.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 32.51 | Přečteno: 2643 | Diskuse

Dana Adámková

Milovaní a ti nechtění

U mých nohou leží moje radost, bytost, která mě miluje, zbožňuje. Já doufám, že nejen kvůli tomu, že ji krmím. Je to moje malá psí kamarádka Any.

20.7.2017 v 16:43 | Karma článku: 20.86 | Přečteno: 500 | Diskuse

Jan Jílek

Plky o světě kaváren a putyk

Probudil jsem se a vzpomněl si na své ochotnické divadlo. Píši si pro něj své texty, které mi moji přátelé občas zahrají. Ochotnicky. Jediný cíl, který mám, je asi ten, že rád vyprávím své příběhy.

20.7.2017 v 13:25 | Karma článku: 15.96 | Přečteno: 429 | Diskuse
Počet článků 90 Celková karma 16.96 Průměrná čtenost 891

Jsem majitelkou salonu pro psy. Je to moje práce a můj koníček. Píšu pro radost. Se psy a jejich pány se dá zažít plno zajímavých zážitků. Mé příběhy jsou založeny na skutečných událostech. Další mé články najdete také na blogu.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.