Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Noga, zrozena z lávy (povídka 2/2)

Probudila se podmořská sopka. Chrlila lávu, která hned tuhla. V moři vyrůstal stromový ostrov, který pouštěl hrůzu do okolí. Lidé se začínali stěhovat co nejdál. Ostrov dostal od místních jméno Itamar – ostrov stromů. 

Častokrát vysedávala Noga na skalnatém břehu moře. Zádumčivě se dívala do měnících se vln. Něco ji stále přitahovalo na ostrov stromů, snad nějaké kouzlo. Při těchto myšlenkách se její hvězda na krku rozzářila a zdálo se, že i trochu hřeje. Již nebyla na dotek tolik chladná. Poslední dobou mívala i hodně živé až divoké sny. Zdálo se jí o zvláštních nestvůrách. Nikdy ale ve snu nespatřila, odkud přichází a co chtějí. Dříve než toto mohla zjistit, probudila se leknutím a strachem. Přitom vždy ve spánku svírala v dlani svoji hvězdu, která ji chránila.

Za čtrnáct dní, ihned po západu slunce, přišel dávno obávaný úplňkový měsíc Sivan. Zaléval moře a okolní krajinu svým svitem. Zvířata byla neklidná, lidé nemohli v noci zamhouřit oka. Vítr foukal a prolétl do každé sebemenší skuliny. Meluzína a kvílení se ozývalo všude kolem. Tato noc byla opravdu hodně strašidelná a každý se obával, co zlého přinese.

„Nogo, holčičko! Vstávej, něco strašného se stalo!“ volal Abnar. „Zohar je pryč. Unesla ji podivná monstra, která pak zmizela do moře.“

Monstra věděla, že ji půjde Noga na ostrov zachránit. Tam nebude mít takovou sílu a mohou ji snáze zabít. Pak bude zbývat už jen malý krůček k převzetí vlády nad celým pobřežím. Dokud tam ale bude žít dítě země, nikdy se jim jejich plán nezdaří.

„Neboj se tatínku, já ji najdu,“ řekla zamyšleně Noga.

„Nemůžeš jít sama. Je to moc nebezpečné. Nechci o tebe přijít. Jsi má radost, moje štěstí.“

„Ochrání mě moje dobrá hvězda, kterou nosím od svého narození stále na krku. Jsem moc ráda, že Tě mám. A vím, že mě miluješ z celého srdce. To mi dodá sílu. Vrátím se zpět i se Zohar. To slibuji.“

Políbila otce a vyšla ven do ozářené krajiny. Vydala se směrem k rozbouřenému moři. Už z dáli viděla, jak nad stromovým ostrovem létají ohyzdné příšery. Vypadají jako z lávy, z kamení a přitom létají tak lehce. Ohnivé oči a drápy jim na pařátech svítí, z tlamy občas vyšlehne plamen. Podivně řvou, vydávají kvílivé skřehotání a sem tam hodí ohnivou kouli do moře. Ta se rozprskne, zasyčí a zbyde po ní jen pára, která stoupá líně do nebe. Vše nasvědčuje tomu, že něco oslavují.

Noga nasedla do loďky a vydala se na moře. Vítr byl nyní příznivý a foukal od pobřeží. Za chvilku již přistávala u černého lávového ostrova. Nikdo si jí nevšiml, všichni se bujaře radovali. Vystoupila odhodlaně na břeh a přemýšlela, kudy se má vydat. V tom ji něco zapálilo u srdce. Rychle tam sáhla a nahmátla svou hvězdu. Pálila. Sundala si ji z krku, aby si ji prohlédla.  Šesticípá dvoubarevná hvězda se rozzářila a rozhoupala se jako kyvadlo. Ukazovala ji bezpečnou cestu, kudy má jít přes černý les. Šla ani nevěděla kam, ale měla cíl.

Prodírala se mezi ostrými stromy, z kterých sálalo horko. Zem pod nohama ji pomalu hořela, jako kdyby procházela po tekoucí lávě. Noga nic necítila, nic ji nepálilo.  Její amulet ji ochraňoval. Kyvadlo ji stále ukazovalo cestu, a čím byla blíž, tím se pohybovalo rychleji. Najednou se zastavilo. Byla u cíle. Zohar ale nikde neviděla. Prohlédla si vše ještě jednou. Podívala se i nahoru, pod nohy, ale marně. Opět chtěla rozkmitat svůj amulet, ale ten ji vypadl z ruky pod nohy. Po dopadu lávová zem změnila barvu. Začala se rozestupovat a Noga se propadla do podivné šesticípé kobky. Kobka byla celá bílá, chladná. Uprostřed v ledovém válci stála Zohar a plakala. Noga se nemohla vůbec dotknout válce, osvobodit ji. Led ji studil, jako jiné pálí oheň.

Ticho v kobce protnulo kvílivé skřehotání. Ohyzdná monstra ji našla. Létali nad ní a uzavírali ji do kruhu. Kruh byl stále těsnější, vzduch se měnil v páru. Noga se začínala bez vzduchu dusit, myslela si, že zemře. Podívala se se slzami v očích na Zohar a omdlela. Nesplní svůj slib, který dala Abnarovi. S ní zemře i Zohar, kterou měla přes všechny jejich rozepře uvnitř srdce ráda.

Ohyzdy létaly už v těsné blízkosti a svými drápy rvaly z Nogy oblečení. Kvílení sílilo a jejich vítězství bylo na dosah. Chystaly se k poslednímu úderu. Každé monstrum v pařátech svíralo ohromnou žhnoucí kouli. Z očí jim šlehaly plameny, z tlamy se valila láva.  Ještě pár sekund a její utrpení a bolest skončí. Již se napřahovaly ke společnému hodu. Zohar vše s pláčem sledovala. Přitiskla ruce na ledový válec a řekla: „Odpusť mi moje malá hvězdičko, je mi to moc líto.“ Při těchto slovech válec prasknul, změnil se ve vodu. Voda smísená se slzami postříkala Nogu, která ožila. Zohar se vrhla na zem a chtěla poprvé a také naposledy obejmout svou dceru. Chytla ji do náruče, pevně stiskla. Ze všech stran se rozletěly od příšer vržené ohnivé koule. V ten okamžik se amulet, šesticípá hvězda rozzářil a přenesl obě ženy na břeh moře. V kobce letící koule zasáhly sebe navzájem. Celý ostrov explodoval a byl pohlcen mořem. 

Na břehu Zohar stále ještě pevně tiskla Nogu na svá prsa. Pochopila, že opět našla svou dceru. Obě plakaly. Noga otevřela dlaň, ale její amulet již nezářil. Byl z hlíny, který se rozpadl na prach. A mořský vítr rozfoukal zbytky šesticípé hvězdy po bazaltových skaliskách.

 

 

 

 

Autor: Jana Aulehlová | úterý 7.2.2017 16:24 | karma článku: 8,84 | přečteno: 125x
  • Další články autora

Jana Aulehlová

Mejšle, avšak u nás jen bandory

To byla panečku chůze. Nabalené bláto ze dvorku a našlapané slepičince mi cestou domů vždy odpadávaly. Babička to pokaždé nerada viděla.

16.2.2024 v 17:58 | Karma: 17,62 | Přečteno: 344x | Diskuse| Osobní

Jana Aulehlová

Alzheimer – 13. díl - Další člen rodiny

Hrob se stal předmětem dědického řízení, jakož i starý budík, sluchátka do uší, seniorský mobil a nefunkční holicí strojek.

6.2.2024 v 20:50 | Karma: 21,61 | Přečteno: 536x | Diskuse| Osobní

Jana Aulehlová

Značkování lidí i patníků

Některý pes čůrá úmyslně po lidech a jiný klidně po všem ve svém dosahu. Je mu jedno koho ocejchuje, hlavní je, že to udělal a hotovo.

28.1.2024 v 18:23 | Karma: 11,16 | Přečteno: 272x | Diskuse| Osobní

Jana Aulehlová

Alzheimer – 12. díl - Další člen rodiny

Milenka se na staříka prakticky vykašlala, neboť z něj už nic nemá. Žádné peníze, nákupy, ani popíjení vínka, natož braní věcí z jeho bytu. To my ho máme stejně rádi i po tom všem co nám udělal, neboť jsme rodina.

24.1.2024 v 11:15 | Karma: 19,49 | Přečteno: 611x | Diskuse| Osobní

Jana Aulehlová

Alzheimer – 11. díl - Další člen rodiny

Já jsem nebezpečný špion, který se bojí o svůj život. A z našeho staříka se stane na sklonku babího léta zámecký pán, kde mají potom přístup jen vyvolení.

19.1.2024 v 14:20 | Karma: 21,11 | Přečteno: 555x | Diskuse| Osobní

Jana Aulehlová

Alzheimer – 10. díl - Další člen rodiny

Plno měsíců jsem neměla na psaní na toto téma vůbec sílu. Za tu dobu se stal z našeho staříka zámecký pán, ze mne nebezpečný špion a letos je konec. A co se událo za tu dlouhou dobu? Mnoho a já se rychle vrátím do května.

15.1.2024 v 17:36 | Karma: 24,68 | Přečteno: 744x | Diskuse| Osobní

Jana Aulehlová

Víte, že stromy vidí, cítí a slyší?

Přitom nemají oči, ani nos a přece mají tuto schopnost. Opět jsem žasla nad výkladem profesora a nevycházela jsem z údivu. Teď, abych chodila i slušně oblečená do přírody, když jsem viděna.

10.1.2024 v 16:05 | Karma: 10,41 | Přečteno: 183x | Diskuse| Osobní

Jana Aulehlová

Víte, že stromy slyší zvuk a hudbu prostřednictvím kořenů?

Já osobně jsem to vůbec netušila a až studiem na univerzitě jsem zjistila, že stromy jsou velkou symfonií neustálého života.

9.1.2024 v 15:00 | Karma: 13,26 | Přečteno: 219x | Diskuse| Osobní

Jana Aulehlová

Alzheimer – 9. díl - Další člen rodiny

Dnes syn dostává pod dveře svého pokoje dopisy, které jsou psány na papíře z bločku. Jsou od staříka, který mu píše pořád jednu větu v různém slovním složení, že inteligent si má informace ověřovat.

19.5.2023 v 12:59 | Karma: 20,56 | Přečteno: 577x | Diskuse| Osobní

Jana Aulehlová

Alzheimer – 8. díl - Další člen rodiny

Po tři čtvrtě roce přišlo na rodinu psychické vypětí, stres, únava z celodenní péče i můj pláč během dne. Vše se začalo hroutit jak hradba z písku, až jednoho dne jsem se začala bát o svůj život.

18.5.2023 v 9:28 | Karma: 25,35 | Přečteno: 763x | Diskuse| Osobní

Jana Aulehlová

Prosím pomoz mi, tvá žába

Jaro vnímám už pár let jako jeden velký masakr při migraci žab. Přitom jsou chráněné, užitečné, pro někoho krásné a žabí koncert za soumraku je balzámem na duši.

13.3.2023 v 16:13 | Karma: 15,35 | Přečteno: 280x | Diskuse| Osobní

Jana Aulehlová

Alzheimer – 7. díl - Další člen rodiny

Večer jsem dostala tak vynadáno, že jsem mu vrátila jeho sírový zásyp a rázně jsem odešla. Ať si ho klidně sype na ten svůj pytlík, já už na to nemám nervy. Už víc jak třetí měsíc je mám někde odložený v kýblu.

31.1.2023 v 17:17 | Karma: 22,65 | Přečteno: 788x | Diskuse| Osobní

Jana Aulehlová

Pozor na tyto venkovní krásky

Jarní krásky našich zahrad, zahrádek, okenních truhlíků nejsou tak nevinné jak vypadají. Některé z nich jsou velmi jedovaté, a pokud by je vaše dítě snědlo, nebo váš pes, tak jim mohou způsobit i velkou otravu.

24.1.2023 v 16:58 | Karma: 9,79 | Přečteno: 253x | Diskuse| Osobní

Jana Aulehlová

Smažené jehnědy

Jehnědy jsou jedny z prvních léčivých rostlin, které se dají konzumovat v syrovém, nebo tepelně upraveném stavu. Já je smažím a letos jsem si je byla už opět natrhat. Příště vyzkouším i kaši.

18.1.2023 v 9:10 | Karma: 15,20 | Přečteno: 419x | Diskuse| Osobní

Jana Aulehlová

Alzheimer – 6. díl - Další člen rodiny

Základem je zatloukat a zatloukat, i když má na sobě cizí bundu. Přeci ze sebe neudělá blbce, však ono to nějak dopadne. Na druhé straně chudák seniorka, která si neměla co obléci.

15.1.2023 v 16:45 | Karma: 21,85 | Přečteno: 603x | Diskuse| Osobní

Jana Aulehlová

Alzheimer – 5. díl - Další člen rodiny

„Já snad někomu zaplatím, neboť toho už mám dost!“ „Pane Bože,“ pomyslím si, „ on ho chce snad nechat zabít? Chce si snad někoho najmout?“ Ihned se ho ptám, co tím myslel. Nakonec jsem zjistila, že by se nejednalo o žádnou vraždu.

9.11.2022 v 13:59 | Karma: 22,56 | Přečteno: 690x | Diskuse| Ostatní

Jana Aulehlová

Alzheimer – 4.díl - Další člen rodiny

„Převlíkat se nebudu, není potřeba. A mýt se už taky nikdy nebudu, stačí jednou za tři týdny! Trápíte mě chladem, netopíte!“ No výborně, pomyslím si, když slyším tolik nedostatků. Asi jsem tyran.

1.11.2022 v 16:19 | Karma: 24,42 | Přečteno: 780x | Diskuse| Ostatní

Jana Aulehlová

Alzheimer – 3.díl - Další člen rodiny

Vylézt mlynářské schody jak šuhaj, jásat u okna, smát se, tak to může jen akrobat v tomto věku. No, možná ještě skalní koza by to dala, avšak ne v tak pokročilém věku.

26.10.2022 v 16:50 | Karma: 22,16 | Přečteno: 777x | Diskuse| Ostatní

Jana Aulehlová

Alzheimer – 2.díl - Další člen rodiny

„ Sláva tomu, kdo vynalezl gumové rukavice!“ Dnes bude velké koupání s vnadnou pečovatelkou po tom včerejším masakru. „Tak pane profesore, pokud budete spolupracovat, tak příště budu v plavkách.“

23.10.2022 v 19:50 | Karma: 24,64 | Přečteno: 910x | Diskuse| Ostatní

Jana Aulehlová

Alzheimer – 1.díl - Další člen rodiny

Byl nepozván, přináší starosti, problémy, hodinový pláč, občas i beznadějný smích. Jindy štěstí z rozzářených stařečkových očí.

22.10.2022 v 15:30 | Karma: 27,03 | Přečteno: 1000x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 147
  • Celková karma 17,47
  • Průměrná čtenost 955x
Cesta ke šťastnému životu vede přes vědomé prožívání. Stačí se dívat okolo, užívat si příjemné aktivity a ty špatné chvilky je nutné filtrovat ven. Jsem už babičkou, studuji na universitě, věnuji se své práci, také bylinkařím, píši do časopisů...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky